Ministr pekařem
Bylo to nedlouho po listopadové revoluci. Šel jsem Růžovou ulicí v Praze a vidím velké, nové pekařství. Měl jsem hlad i chuť a zašel jsem dovnitř koupit si čerstvé pečivo. Moderní výbava, pěkně to tam vonělo. U pultu pán, přepočítával tržbu. A hele, toho pána znám, vždyť je to bývalý náměstek na ministerstvu (přesněji na státní komisi), kde jsem do roku 1988 pracoval. Taky si na mě hned vzpomněl a začal mi hned tykat, zatímco na úřadě mi vždycky vykal.
Tak co si dáš? Zeptal se mě s familiárním úsměvem. Neměl jsem na něj nejlepší vzpomínky. Měl lví podíl na tom, že jsem z úřadu odešel. Tím tykáním mi patrně chtěl říct: co jsme si, to jsme si, zapomeňme na to, teď je jiná doba.
Nechal si tehdy nabulíkovat od mé spolupracovnice Heleny K. že zpráva o vědeckotechnické spolupráci, kterou jsem já zpracoval, je špatná a nařídil mi ji přepracovat pod jejím dohledem. Sám tomu moc nerozuměl, přišel nedávno i se svým ministrem z vnitra. Helena seděla v jeho zasedačce vedle něj jako babice sudice. Trochu se ošívala a přitom se na mě dívala jako liška na kohouta v otevřeném kurníku. Bylo jasné, odkud vítr fouká. To jest, že ve mně Helenka cítí konkurenci na své cestě vzhůru a chce mě odstavit. Žena bez skrupulí. Obešla našeho šéfa a šla rovnou na náměstka, asi věděla proč.
Vztahy v odboru mezinárodní spolupráce, kde jsem pracoval, byly mizerné, byl to vlčí kolektiv. Když se jednalo o zahraniční cesty, vždycky se poštěkali. Dalo se na tom vydělat. Například ušetřené diety, a to i ze zemí východního bloku, se vyměnily za tuzexové bony. Samozřejmě čím vyšší post, tím vyšší diety. Když jsme byli hosty domácích institucí, neutratili jsme skoro nic; ono taky většinou nebylo za co.
Pokud se týkalo té zprávy, bylo úplně jedno, jestli se pojme tak nebo jinak. Byl to jen popis a trochu statistiky, o ničem se v ní nerozhodovalo, stejně jako v drtivé většině toho, co se na ministerstvu dělalo. V podstatě šlo jen o to mít informace, aby nám neujel vlak, aby to vypadalo, jako že něco řídíme. Brzy na to jsem z ministerstva odešel. Za pár let po revoluci dělal jeden jediný člověk agendu, kterou na ministerstvu dělalo dříve nějakých 200 lidí.
V pozadí pekárny byl druhý pán a taky něco kontroloval, byl to bývalý vedoucí kanceláře našeho nového ministra na Úřadu vlády. Soudruh ministr byl totiž i místopředsedou vlády. A hned bylo jasné, komu obchod s pekárnou patří. Ministra jsem tam neviděl, přece jenom jako pekař se asi nechtěl ukazovat. Ale možná byl zaneprázdněn úplně jinak a někdo mu šlapal na paty.
S ministrem a oběma jeho fámulusy jsem byl před časem v Bělehradě na partnerském, tehdy jugoslávském ministerstvu, na zasedání Rady pro spolupráci. To jsem ještě měl v referátě Jugošku, posléze mi ji vzali. Náš ministr zastřešoval, jak se v ministerské hantýrce říkalo, tehdejší československou část dvoustranné Rady. To zastřešování pro něj znamenalo přečíst si souhrnnou zprávu, přesněji řečeno nechat si ji předžvejkat od svých fámulusů a pronést několik patentních vět na zasedání rady. Při tom pronášení školil svého jugoslávského kolegu o marxistickém přístupu k hospodářství a ke spolupráci. Ten si to ovšem nenechal líbit a rovnou našemu šéfovi řekl, ať ho nepoučuje. Jugoslávci si nenechali foukat. Oba ministrovi pomocníci, kteří teď v pekařství přepočítávali tržbu, mě tehdy v Bělehradě před zasedáním Rady postavili řádně do latě, jen jsem zíral. Asi měli pocit, že je dost neuctívám. Byla to pravda.
Když hovořili o ministrovi, říkali: Soudruh odpočívá, soudruh přijde za chvilku, soudruh chce vidět ještě přílohu. Zřejmě úzus v partajních špičkách. I o prezidentovi republiky se tak dříve mluvilo (viz film Ucho). Soudruh měl tlumočníka profesionála. Komický byl jeho dosti exaltovaný slovní projev, zatímco ministr hovořil celkem civilně. A tak mohl mít člověk pocit, že role jsou obráceny, že ten, co mluví s velkým důrazem a procítěně, je ministr, a naopak.
Ministr za našeho pobytu v Bělehradě předvedl několik tanečků. Když jsme šli po ulici, nahlížel do výloh a uznal (přes svou předchozí kritiku), že v obchodech je moc pěkné zboží. O takovém se nám v Praze tehdy ani nesnilo. Vraceli jsme se domů malým turbovrtulovým letadlem, asi pro 14 cestujících, ale s interiérem upraveným na salónek: jako bývalý ministr vnitra si soudruh uměl ledacos zařídit. Hrál se svými pomocníky a s tlumočníkem mariáš, který já jsem naštěstí neuměl. Vyprávěl o tom, jak byl před léty ve Švýcarsku pro československé zlato a jak ho dopravoval letadlem domů. Když už bylo zlato naloženo, pilot stále nedostával povolení k odletu. Ministr mu prý tehdy nařídil, že má startovat a letět a na nic nečekat.
Letěli jsme pozdě večer, počasí bylo nepříznivé a náš pilot nedostal povolení přistát v Praze. Měl přistát v Brně, letiště v Ruzyni nepřijímalo. Ministr jaksi zapomněl, že už není na vnitru a nařídil pilotovi na nic nedbat a přistát v Praze. Ten mu však zdvořile, leč jasně řekl, že nemůže a že přistane v Brně. Na letišti našeho ministra přivítali policejní šéfové VB města Brna a kraje a odvezli nás do krásné vily, kde jsme dostali pohoštění – lahůdky, jaké jsem dosud nejedl, ba ani neviděl. Jejich náčelník oslovoval náměstka našeho ministra Františku. Po chvíli předjely dvě Tatry s majáčky, nastoupili jsme, a už to švihaly směrem ku Praze.
Za nějaký čas jsem šel zase stejnou cestou Růžovou ulicí. Pekařství už tam nebylo. Takové změny jsou v Praze celkem běžné, jdete ulicí, kde jste nějakou dobu nebyli, a všechno je jinak. Jednomu podnikateli se nedaří a odejde, jiný přijde. Krystalizace raného kapitalismu. Jsou bývalí komunističtí exponenti, kterým se dnes daří, protože měli tu možnost, zavčas si nahrabali a jsou šikovní. Původní akumulace kapitálu, říkal Marx, ta pochází klidně i ze zločinu. A je zřejmě mnoho takových, jejichž čas odvála historie a neumějí ani péct housky. Kolik je kterých, těžko někdo spočítá.
A dost je takových, kteří za minulými časy zamáčknou slzu v oku.
Lubor Dufek
Špekáčky, Babiš a roušky
Má jedenáctiletá vnučka mi hlásila: Přivezli jsme špekáčky na opékání, ale nekoupili jsme je od Kosteleckých uzenin, protože patří Babišovi. Nad jejím "dětským názorem" jsem se musel zamyslet...
Lubor Dufek
Dr. Hnízdil - kritik nebo vlk?
Známý MUDr. Hnízdil rozšiřuje svou působnost i na politiku. M. Kadeřábková zveřejnila 2. 2. 2020 na Seznamu článek s názvem Psychopat ve vládě funguje jako vlk. Rozdělí stádo a pak ho zničí. Mám k článku připomínky.
Lubor Dufek
24. srpen 1968 - útok na "sídlo kontrarevoluce"
24.srpna 1968 jsem přespal doma na Vinohtadské 17 proti obsazenému Čs. rozhlasu. Právě tehdy zahájili sovětští okupanti útok proti protějším domům. Vyprávění je součástí mé knihy Andělíčci strážníčci s.r.o. Má vyjít v září 2018.
Lubor Dufek
Alkohol - metla nebo lék?
V poslední době jsem se musel zamyslet nad motivy, prospěšností i negativními důsledky pití alkoholu. Pak mi nahrála předvelikonoční tradice.
Lubor Dufek
Měl jsem pár kamarádů v Moskvě
Na pracovní cestě do Moskvy jsem se seznámil s třemi ruskýmí chlapci. To přátelství bylo poněkud kuriozní.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1140x