můj názor je, že k pochopení matematiky se musí každý propočítat, a každý ji zvládne... jenomže někdo potřebuje vypočítat 10 příkladů a jiný pochopí až po 150.... jo, a taky to chce motivaci.....

nemáte pravdu. někdy nepomůže ani 1000 příkladů.

Pošlete ho na učební obor, jestli měl několik čtyřek, tak na střední se jen těžko dostane a trápil by se tam, nebo by ji ani nedokončil.

Toto platilo koncem 90.let, kdy jsem vycházel. Nebo dnes to už tak není?

A proč by chodil na řemeslo, když je na to levý a nemá k tomu vztah? Není na místě vytvářet kvantitu řemeslníků

Je chybou si říci, na matiku nemám buňky a nikdy ji nepochopím. Nebo to říkat svým dětem či vnukům. Přesně jak píšete, počítat počítat počítat, všechny příklady. A sám. O pomoc žádat až tehdy, když už opravdu nevím.

Jako dítě jsem chtěla, aby mě ve škole i doma stále chválili, a proto jsem se snažila dobře se chovat a mít dobré známky. Přišla jsem ze školy a jen co jsem si splnila svoje domácí povinnosti (nakrmit kočky, nasekat králíkům, uklidit - někdy nad rámec rodičovského příkazu, abych byla pochválena), roztáhla jsem si úkoly a učení po celém stole a začala si hrát na školu, i domácí rozvrh hodin jsem si udělala. Nikdo nade mnou nestál, inspirovala mě však touha po pocitu, že "umím" a touha po pochvale. Dvojka pro mě už byla špatnou známkou. Sama jsem se také přihlásila do naší venkovské knihovny, než jsem z ní přišla domů, už jsem měla nejméně jednu knížku přečtenou. Aniž by mě někdo nutil, psala jsem rodinný časopis, skládala básničky a povídky a nutila sourozence a rodiče, aby si přečetli a ohodnotili. Toulala jsem se sama po lesích a vymýšlela přitom písničky, sama se pak učila hrát na kytaru, kterou jsem si musela vybrečet. I matika mě vždy bavila, řešila jsem i vymýšlela různé hlavolamy.

Jsem toho názoru, že dítě, které je poněkud flegmatické, se musí přitáhnout. Podle mého není u vás pozdě. Mohl byste vnuka přesvědčit, snad i přikázat mu, aby k vám na matiku chodil častěji než jednou týdně. Znáte ho a víte, co na něho nejvíce platí - chválit? přísnost? nebo jen projevit přání dědečka, který by byl moc rád, kdyby...

Autore, musíte umět psychologii člověka.To není o lenosti vašeho vnuka, ale jde o to, že na matiku nemá vlohy. Každému jde něco lépe a něco hůře. Někdo výborně sportuje, někdo hezky kreslí, má hudetní talent atd ale zase mu nejde matika. Někomu jde dobře matika a zase neumí udělat ani kotoul.

Z praxe je známé, že většinou pokud někdo k něčemu nemá vlohy, tak ani sebelepší učitel nepomůže.

Nucením a šlapáním na paty ještě nikdo nezmoudřel. Moje vlastní zkušenost. Když dokázal učitel zaujmout, šla mi z ničeho nic i ta chemie. Bavila mě.

Nucením jsem se naučila nesnášet právě matematiku, kterou mi nikdo nedokázal přijatelným způsobem vysvětlit, na otázku "proč" se to musí počítat zrovna takto, jsem dostávala odpověď "protože to tak je".

Nikdo se nenamáhal mi to vysvětlit selským rozumem - na příkladu ze života, například.

A že se to dá podat i jinak, jsem poznala až když jsem si dělala nástavbu a našla člověka, který dokázal polopaticky na příkladech použitelných v praxi, vysvětlit matematiku jejímu zavilému odpůrci = mně.