Ženský orgasmus je údajně evoluční přežitek.

Ženský orgasmus je pro vědu záhadou. Nejen že je u žen tak nevyzpytatelný, ale pro jeho existenci ani neexistuje biologický důvod, praví se v článku Alexandra Petrželky v Právu. Člověk občas nestačí žasnout nad výzkumy vědců.

Ženský orgasmus je údajně evoluční přežitek.

O výzkumech vědců v této oblasti referuje článek Alexandra Petrželky v Právu z  https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/415007-zensky-orgasmus-je-evolucni-prezitek.html   .

Následující odstavce psané kurzivou jsou citace myšlenek článku, na který reaguji, ostatní text je reakcí na článek.

Ženský orgasmus je pro vědu záhadou. Nejen že je u žen tak nevyzpytatelný, ale pro jeho existenci ani neexistuje biologický důvod.

Podle právě vydané knihy amerického sexuologa Henryho Greelyho ze Stanfordovy univerzity během dvou až čtyř desetiletí dokonce většina početí ve vyspělých zemích nebude mít počátek v „normálním“ pohlavním styku, ale v asistované reprodukci a sex se stane jen kratochvílí.

Kdyby to dopadlo podle této černé vize, bylo by to velmi smutné. Pozitivní efekt by byl v tom, že by přestalo hrozit přelidnění planety Země. Negativní dopad by ovšem mělo to, že počet obyvatel v nevyspělých zemích by rostl a ve vyspělých by klesal. Ono se to vlastně děje už teď i za současného stavu reprodukce, jen by došlo k osudné akceleraci. Pak - připusťme - by skutečně význam ženského orgasmu klesal. Museli bychom ovšem kvantifikovat, v jak velké části takzvaně nevyspělého světa se k ženskému orgasmu nepřihlíží. A museli bychom kvalifikovaně odhadnout, budou-li či nebudou, a kdy, odstraněny příčiny stoupajícího podílu asistované reprodukce. To nemusí být trvalý trend. Stejně jako došlo k obratu ve znečišťování životního prostředí, může dojít ke změně ve škodlivosti průmyslově vyráběných potravin apod. Obojí (mimo jiné) patrně souvisí se vzrůstající asistovanou reprodukcí. Ovšem je nutno poznamenat, že futurologické teorie a vize jsou velmi netrvanlivým zbožím. Vzpomeňme např. na Malthusovu teorii exponenciálního růstu populace s nevyhnutelným katastrofickým koncem, který se neuskutečnil.

Žena orgasmus z reprodukčního pohledu nepotřebuje a emoční vazba s partnerem nemusí být závislá na přítomnosti sexuálního vyvrcholení.

K tomu bych si dovolil poznamenat, že emoční vazba s partnerem je naopak velmi závislá na orgasmu ženy – kromě společností, kde je žena sexuální otrokyní. Tam, kde žena vyvrcholení neprožívá, je citová vazba ve dvojici ohrožena a aby se pár nerozpadl, musí ji zastupovat odpovědnost za vývoj dětí, ekonomická vazba, rodinná pouta, tradice, majetek apod. Ještě mi v těch vědeckých teoriích chybí, že ženská obřízka je vlastně důsledkem nepotřebnosti ženského orgasmu.

Existují ovšem vztahy, kde ženský či mužský koitální orgasmus chybí a kde vztah ohrožen není; to ale bývá způsobeno nemocí nebo stářím. V takovém případě byl nejspíš vztah dříve plně funkční a pár spolu zůstává i přes onu absenci z důvodu citové vazby. To ale není předmětem zmíněných výzkumů.

Ženský orgasmus nikdy žádný evoluční význam neměl. Výzkumy vyvrátily dosud přežívající přesvědčení, že orgastické stahy pochvy a dělohy napomáhají nasátí semene, a tedy zvyšují šanci na otěhotnění.

Jestliže nenapomáhají, neznamená to ještě, že ženský orgasmus nemá žádný význam. Jestliže je nějaká teorie chybná, neznamená to, že je chybný předmět, kterým se zabývá. Ženský orgasmus patrně bude mít jiný význam, jak naznačuje - prý spíše nechtěně - antropolog z Pensylvánské univerzity David A. Puts. Ten říká, že ženský orgasmus zvyšuje šanci, aby žena pro oplodnění svého vajíčka získala geneticky nejvýhodnějšího partnera, což znamená výraznou emocionální funkci. Článek ale vzápětí cituje zcela vážně úsměvnou teorii, že ženský orgasmus, chápaný v maskulinní kultuře jako důkaz mužných sexuálních schopností, hraje v partnerských vztazích úlohu jisté formy odměny pro muže a tím slouží k udržení vzájemného vztahu. Ženské vyvrcholení jistě přispívá větší měrou - než jako odměna pro muže - k udržení vzájemného vztahu, a to je z hlediska funkce rodiny, výchovy dětí, a tedy evoluce, důležité. V první řadě pár stmeluje a vztah prohlubuje.

Při mužském orgasmu dojde k vyloučení semene nezbytného pro oplození ženy. Doprovodná rozkoš muže stimuluje k vyloučení více spermií, a tedy představuje pozitivní motivaci k sexu.

Krásný příklad obráceného chápání. Vyloučení většího množství spermií není pozitivní motivací k sexu. Motivací je rozkoš, která není jen doprovodná. Vyloučení více spermií je důsledek. Můžeme to ovšem chápat obousměrně. Jestliže vyloučení většího množství spermií zvyšuje rozkoš, pak může být zpětně i motivem. To ale výzkumy nměří a nezmiňují.

Většina savců nemá pravidelné ovulační cykly, ale samice vajíčko uvolňuje teprve pohlavním stykem. Samice některých druhů primátů stejně jako ženy ale vajíčka uvolňují pravidelně. Může za to pravidelný sex. Je to důsledek změny životního stylu. Druhy, které nežijí v organizovaných skupinách, měly příležitost k reprodukci nepravidelnou – jen tehdy, setkal-li se samec se samicí. Samičky tedy nemohly plýtvat vajíčky a uvolňovaly je pouze tehdy, když se spářily. Tam, kde byl kontakt obou pohlaví neustálý, se tento postup stal z evolučního pohledu zbytečný, protože příležitost tu byla prakticky pořád.

Tady článek hovoří o některých druzích primátů a o ženách, kde je příležitost k pravidelnému sexu. To ale nejsou zdaleka jediné případy savců žijících v organizovaných skupinách, kde je kontakt obou pohlaví neustálý. Co stáda, smečky a jiné skupiny savců? Tam to neplatí?

Zatímco nejcitlivější erotogenní oblast u muže se na sexu účastní nejbezprostředněji, u žen je odpovídající tkáň od pochvy oddělena mnohem „obyčejnější“ oblastí. „Popravdě řečeno, netušíme, proč se tak stalo, ale v evoluci je to jasná a výrazná oddělující linie,“ uvedl k oddálení erotogenního klitorisu od vaginy u sociálních primátů spoluautor článku Günter P. Wagner z Yaleovy univerzity. Domnívá se, že šlo o vyřazení zdroje signálů pro mozek, kterých už při sexu bez reprodukčního cíle nebylo potřeba. A tak ženy potřebu orgasmu ke spuštění mateřských procesů ztratily a matka příroda jim mechanismus vypla. Na jejich potěšení přitom zřejmě zapomněla.

Vědci netuší, proč se tak stalo, ale domnívají se, že orgasmu u žen už nebylo třeba, a tak jim matka příroda mechanismus, tj. orgasmus vypnula. Jenže to není pravda. Při výzkumu z roku 2010, 35 % žen uvedlo, že při posledním pohlavním styku nedosáhly orgasmu. Což ovšem ještě neznamená, že 35 % žen nikdy nedosahuje orgasmu. Příčiny mohou být nejrůznější; z nich asi významná část žen bude ochuzena o vyvrcholení neschopností nebo sobectvím partnerů či tím, že se k sobě nehodí (možná část z této části partnera posléze změnila), u další části z těchto 35 % to může být způsobeno zdravotní či psychickou indispozicí, zničujícím stereotypem. Kdyby se šlo do důsledků, procento by se jistě snížilo. Pokud bychom se dostali pod 20 procent, už by to nebylo tak signifikantní. Jisto ovšem je, že ne všechny ženy a ne vždy dosahují orgasmu; některé ale na druhou stranu mají více orgasmů při jednom spojení. Můžeme konstatovat, že ženy všeobecně méně snadno dosahují orgasmu; některých příčin jsme se dotkli. Ale není to až tak alarmující, protože muži jsou všeobecně sexuálně aktivnější a pro dostatečný reprodukční proces to stačí. Důkazem je dosavadní (dokonce i obávaný) růst lidské populace.

Mám za to, že zde opět nastupuje oblíbená a rozšířená personifikace matky přírody a matky evoluce a záměna příčin a důsledků. Příroda ani evoluce nemá žádný plán, evoluce tu pouze je a umožňuje přežití nejschopnějším a nejvíce přizpůsobeným. Orgasmus tu není proto, že ho některý živočišný druh potřebuje, ale naopak. Jestliže tu orgasmus jako mocný imperativ k sexuálnímu chování je, přináší mimořádnou příležitost pro přežití druhu a pro jeho rozvoj. Orgasmus nepotřebuje žádný důvod, orgasmus tu prostě je a díky němu je sexuální chování tak dominantní, udivující a zázračné. Díky němu je tady evoluce a dominance některých přírodních druhů. A díky němu (mimo jiné) je homo sapiens tak úspěšný ve svém přežití a ovládnutí světa.

A tak mám za to, že existuje jasný - ne biologický důvod pro existenci ženského orgasmu - ale biologický důsledek jeho existence (tj. posílení vztahu v páru a vývoj druhu homo sapiens) i když u mužů je jasnější. Což ovšem neznamená, že ten ženský není potřebný. Jako důležitější bych  viděl zkoumat, jak by ženy snáze mohly orgasmu dosahovat. Takové rady samozřejmě existují, ale nejsou podepřeny tolika vědeckými výzkumy a pracemi jako evidentně nepotřebné teorie o nepotřebnosti ženského orgasmu.